Philip Zepter: Nezávislost na politicích je jedním z klíčů k mému úspěchu

„Po téměř čtyřech desetiletích existence a působení společnosti Zepter mohu s plným přesvědčením říci, že naše země, dříve Jugoslávie, nyní Srbsko, nikdy neměla a nebude mít osobnosti, které se srbským původem a jménem vytvořily podnik světové úrovně. Mám na mysli zejména podnikatelskou sféru, nevyjímaje minulé či budoucí významné osobnosti v oblasti vědy či nových technologií, které mohou přispět k nějakému podnikatelskému úspěchu,“ řekl v rozhovoru pro NIN majitel společnosti Zepter Philip Zepter. Dodal, že tento úspěch se nebude opakovat v oblasti filantropie, protože je toho hodně, co se svou ženou za posledních 30 let dokázali a finančně podpořili a co podle jeho slov zůstane „pro lidi a tuto zemi“.

Říkáte, že to zůstane pro lidi a tuto zemi, ale pod jménem Philip Zepter, nikoliv Milan Janković. Nedávno jste v Banjaluce řekl, že člověk nemůže uniknout svým kořenům. Nezřekl jste se jich nepřímo tím, že jste si změnil jméno a svou podnikatelskou identitu svázal s jinými částmi světa?
Jméno člověka není zárukou ničeho. Mimochodem, jméno Zepter znamená žezlo (z řeckého slova skeptron). Je to jeden ze symbolů vlády, symbol moci a svrchovanosti. Pokud je jméno znakem, jsem hrdý na to, že se s mou společností pojí moc a nezávislost. To je to, za co jsem bojoval. Změna jména byla racionálním rozhodnutím a nic jsem pro ni neobětoval. V Srbsku, v Srbské republice, jsem denně přítomen a činný, je to evidentní – buduji a přispívám, podporuji a poskytuji dotace. Koneckonců, rozhodnutí změnit jméno a příjmení bylo zcela spontánní, protože jsme se ztotožnili s naším dílem – „Zepterem“, na kterém jsme do té doby pracovali dnem i nocí 15 let.

Bylo snadné změnit podnikatelskou filozofii a prostředí v roce 1980, kdy jste odešel do Vídně, ze socialistické země do kapitalistické?
Strávil jsem šest měsíců na stáži v rakouské firmě a zjistil jsem, že je snadné přizpůsobit se lepším podmínkám. Dobře regulované podnikatelské prostředí nevyžaduje žádné machinace, jako je hledání právních kliček, politická podpora... Viděl jsem šanci na důstojnou práci, a tak jsem se rozhodl zůstat.

Do jaké míry byla rychlost vaší adaptace na nové podmínky klíčem k vašemu globálnímu obchodnímu úspěchu? A hrál v tom roli srbský vzdor, když vás někteří vaši bývalí kolegové „vyprovodili“ plni nedůvěry a zloby?
Nevím, jak se moji kolegové cítili, když jsem se přestěhoval do Vídně. Nikdo si nedokázal představit, čeho dosáhnu. Ani já jsem si to nedokázal představit. Rozhodl jsem se zůstat se skromnými ambicemi – vydělat a ušetřit 100 000 německých marek. Když se nad tím zamyslím, všechno začalo mou touhou uvolnit se a otestovat svůj tvůrčí potenciál, jehož jsem si byl vědom, v normálním, demokratickém, především dobře regulovaném a řekl bych férovém prostředí. V rámci fair play, na cizím hřišti. A to se mi podařilo. S velkou dávkou práce a trpělivosti.

Byly v této férové hře nějaké iluze nebo neférové tahy, které vám ztěžovaly vítězství?
Strávil jsem více než rok v mnoha zemích jednáním, abych prosadil do zákona svůj dříve unikátní přímý marketing v prodeji. Například ve Francii. V této zemi vzbuzuje odpor už samotný pojem zdravá výživa. Chutná, to ano, ale zdravá? Velká globální společnost, která měla licenci na tento typ podnikání, byla třikrát suspendována. Nemluvě o závazcích společnosti vůči zaměstnancům. Proto jsme měli velkou firmu na Champs-Élysées, obchod na nejrušnější ulici Saint-Germain-des-Prés. A pak, po letech přesvědčování regulačních orgánů, se najednou můj přímý marketing používal k prodeji všeho možného od spodního prádla přes umění až po auta. Myslím, že Francie byla poslední zemí v Evropě, kde se otevřel obchod se zdravou výživou.

Udělali jste první obchodní krok s hrnci na vaření. Jak jste přišel na nápad vytvořit nový typ výrobku, který už má každá domácnost, a to za mnohem nižší ceny, než jsou ty vaše?
K mému podnikatelskému úspěchu přispělo mnoho faktorů. Jedním z nich je bezesporu schopnost poznat okolnosti, důsledky, které jsou nepopiratelné, a najít řešení, jak se s nimi vypořádat. Tedy rychlost přizpůsobení se. To je mimochodem také jedna z definic inteligence. Neexistují žádné věčně aktuální pojmy nebo věčně aktuální statky. Existují pouze dobře (nebo špatně) promyšlené obchodní koncepce. A absolutní oddanost svému nápadu, vytrvalost, píle. Když jsem začal podnikat, existovaly stovky výrobců prodávajících hrnce na vaření. Ačkoli jsem byl prohlášen za krále hrnců, Der Midas der Töpfe, od samého počátku jsem prodával nádobí s osvědčenými vlastnostmi, chráněné mnoha patenty. Dnes však stovky malých, velkých, skutečných či fiktivních firem prodávají nádobí zcela beztrestně, bez skrupulí, s falešnými tvrzeními o kvalitě totožné s tou naší. Mně tyto reklamy připadají jako starý film, který jsem sám natočil před 40 lety. Nemělo by se zapomínat, že všechny současné materiály přišly až po našem nerezovém nádobí.

Prodal jste více než 20 milionů hrnců, ale tvrdíte, že jste nezbohatl na jejich prodeji, ale na způsobu života. Trváte na tom, že jste nezbohatl na prodeji iluze, že všechna jídla připravená ve vašich hrncích jsou zdravá, čemuž mnoho lidí díky dobrému marketingu uvěřilo?
Jedna z nejdůležitějších marketingových zásad zní: lidé nekupují věci/zboží, ale emoce – prezentaci sebe sama, svých tužeb a emocí. Všichni máme jednu univerzální potřebu a touhu: žít déle, být zdraví, aby nám mládí a krása vydržely co nejdéle. Celá moje obchodní filozofie a všechny výrobky Zepter tyto prvotní lidské potřeby a touhy naplňují. Neprodáváme tedy iluzi, protože všechny naše výrobky jsou hmatatelné, ověřitelné a skutečně fungují. Proto jsme na trhu tak dlouho. Lidi nelze dlouhodobě obelhávat.

Je to ověřitelné z hlediska zásady zdravé přípravy potravin?
Před společností Zepter nebyl žádný prodej kuchyňského nádobí založen na principu zdravé přípravy potravin. Dokonce ani americká společnost, která prodávala ocelové nádobí nižší technické kvality než Zepter a kde jsem byl úspěšným manažerem a několik let jedním z ředitelů, nikdy nezmínila koncept výživy – jako návyk, na kterém je založen prodej. Přitom nám byl velmi blízký, takže jsme našim prodejním poradcům neustále poskytovali prostředky ke zdokonalování s využitím nových vědeckých poznatků. A nejen to! V každém ze svých podniků nebo prodejen jsem zaměstnával nutričního specialistu, který klientům dával doporučení a také s nimi vedl konstruktivní rozhovory o jejich zdraví obecně, vzhledem k tomu, že většina těchto odborníků na výživu byli lékaři. Jen připomínám, že do roku 2000 jsem měl podniky v 51 světových metropolích. V jaké realitě to žijete, když si myslíte, že zdravá výživa nebo znečištění životního prostředí jsou iluze? Všechno bylo stejné už před 40 lety, jen někteří lidé si to uvědomili dříve, někteří později a někteří nikdy.

Realita v Srbsku je však taková, že si mnoho lidí nemůže dovolit drahé potraviny, aby si mohli připravit zdravé jídlo...
Zdraví je to nejcennější a jídlo by mělo být vaším lékem. Význam jídla v prevenci, ale i při léčení z jakékoli nemoci je znám již od starověku. Na základě toho jsem se snažil lidem vysvětlit konkrétní okolnosti podložené vědeckými poznatky a fakty. Náš úspěch to dokázal, změnil nás, ztotožnili jsme se s ním a spojili se s ním, a hrnce byly jen nástrojem, který umožnil tento význam naplnit, uskutečnit.

Byly hrnce nástrojem k vydělání vašeho prvního milionu? Kolik miliard dolarů nebo eur je nyní na účtech vašich společností? Nyní máte další produkty a časopis Forbes vás vyhlásil nejbohatším Srbem, přičemž váš majetek odhaduje na zhruba sedm až devět miliard dolarů.
Rád bych časopisu Forbes věřil. Odhad je na nich. Já jsem už dávno přestal počítat, což je ctnost i slabost všech velkých podnikatelů. Vím jen, že jsem v Srbsku dal na kulturu více než 85 milionů eur a investoval do podnikání přes 250 milionů eur, vše zdokladováno do posledního eura. S manželkou patříme mezi lidi, kterých na světě není mnoho. Lidé, kteří do kulturních institucí investovali seriózní peníze. Nesmíme zapomenout, že zemské divadlo bylo zchátralé, přeplněné stánky. Ale pak vzniklo divadlo Madlenianum, které se stalo v Srbsku respektovanou institucí. Byl to velký projekt, stál hodně peněz, a když se ptáte, co jsme tím získali, odpověď zní – nic materiálního, ale hodně v duchovním smyslu. Mé ženě to dává smysl života a stále to z celého srdce podporuje. Proto každý rok vytáhneme z kapsy asi jeden a půl milionu eur, abychom ho udrželi v chodu. Nevím, jestli se to počítá do hodnocení časopisu Forbes.

Jaký je recept na váš úspěch v podnikání? Jsou to znalosti, nebo obchodní intuice? A existuje úspěch bez neúspěchu?
Základní charakteristikou společnosti Zepter je lidskost. Je to „tajemství“ našeho globálního úspěchu a jeho jazyku rozumí již 40 let více než 85 milionů uživatelů po celém světě, v různých národech a kulturách, v 56 zemích. Mnohé v naší společnosti bylo považováno za záhadné, ale to, co jsme udělali, byla ta nejjednodušší věc: navrhli jsme, rozhodli jsme se pro nový, dosud neznámý marketingový a prodejní systém, zdokonalili jsme ho, pak jsme do projektu sami investovali a - uspěli jsme! A celou tu dobu se události střídaly jedna za druhou, schůzky, služební cesty, tisíce intenzivních diskusí s mnoha výjimečnými lidmi. Měnili jsme svět kolem sebe, ale také sami sebe. Náš úspěch to dokázal, změnil nás, spojil nás a propojil.

Neodpověděl jste na otázku týkající se selhání. Považujete investici na Ukrajině, kde váš podnik zkrachoval, za neúspěch? Nedokázala vaše podnikatelská intuice předvídat válku a to, o kolik peněz jste přišli?
Podnikání na Ukrajině zcela nezaniklo. Doufáme v rychlé ukončení války a konec této velké tragédie. Přišli jsme o hodně, ale budovali jsme si na Ukrajině pověst a důvěru zákazníků desítky let a nehodlali jsme se jen tak lehce vzdát. Nepřátelství mezi oběma národy bylo velmi viditelné, ale každodenní život stále probíhal v jakési harmonii. Koneckonců díky naší globální přítomnosti nás neminula žádná válka, žádná inflace. Myslím, že ani velcí hráči na politické scéně nepředpokládali válku takového rozsahu. Moje intuice je vitální, konstruktivní, nikoli destruktivní – i to přežijeme!

Jak děláte obchodní rozhodnutí a měli jste v některých z nich podporu politiků? Nemyslím jen v Srbsku, ale po celém světě, kde je vše spojeno s politikou, včetně podnikání.
Nikdy a nikde. Setkání byla, to ano, ale jen tehdy, když už jsem byl známý. O práci nebo podpoře se nemluvilo. Když o tom tak přemýšlím, je to jeden z klíčů k úspěchu – o podnikání rozhoduji sám, zcela nezávisle.

Je to kvůli vaší nezávislosti, že vás někteří politici v Srbsku označili za zločince a obvinili vás, že jste v 90. letech prodával zbraně, a ne hrnce? Zraňují vás taková obvinění?
Tyto absolutní lži mě nezraňovaly, protože bylo jasné, že nic z toho není pravda, a také se vědělo, kdo a proč tato obvinění vznáší. Pokud nejste schopni objasnit motiv, pak je motivem byznys. Neúspěšný a odsouzený srbský politik a slabomyslný vyděrač z mezinárodní nevládní organizace. Poškodilo to však mou ženu, která se již hluboce angažovala ve svých charitativních a kulturních projektech – Fond „Madlena Zepter“, Madlenianum, Galerie Zepter, Muzeum Zepter. Podal jsem žalobu a americký soud bez důkazů rozhodl, že jde o pomluvu.

Nemáte dobré mínění o politicích, ale zúčastnil jste se několikaměsíčních protestů v Bělehradě po boku Zorana Đinđiće. V Srbsku dnes lidé opět protestují proti současné vládě a protestů se účastní i studenti. Připojili byste se k nim dnes?
Podporuji protesty jako poslední pokus o řešení problémů, zejména když jsou ohrožena základní práva a existenční principy a instituce je nemohou nebo nechtějí řešit. Pokud základní požadavky nejsou řešeny v institucích, pak jsou protesty legitimním způsobem nátlaku. Pokud se na protesty nereaguje, jsou dalším krokem blokády. Pokud se ani pak nic nezmění, bude následovat povstání, a k tomu by nemělo a nesmí dojít. Je to odpovědnost výkonné moci, která si musí být vědoma svého konání či nekonání. Jsem přesvědčen, že výkonná moc si je vědoma sledu událostí. Podporuji protesty proti znečišťování, zejména ovzduší, vody a potravin. Žijeme v plynové komoře. Přijímáme tolik jedů, že jsou ohroženy i naše životy. Nemluvě o našem fyzickém a duševním zdraví. Při této příležitosti, a to je v tuto chvíli nejdůležitější, by se měli ozvat všichni, jak výkonná moc, tak opozice. Všichni jsme ohroženi stejně, i když si možná neuvědomujeme hrozivé následky. Znečištění nikdo neunikne. Toto nebezpečí, které nezmizí, musí být všem jasné. Řešení existují, ale někdo je musí realizovat.

Právě jste zopakoval to, co jste nedávno řekl na shromáždění, že žijeme v plynové komoře. Uvědomujete si, že si to mnoho lidí vyložilo tak, že využíváte strachu lidí, abyste vydělal peníze prodejem svých čističek vzduchu?
Řekl jsem pravdu, protože právě teď dýcháte vzduch, který je pravděpodobně jedním z nejvíce znečištěných na světě. Veřejní činitelé, tedy úřady, by mohli být trochu sdílnější a naslouchat tomu, že tento problém lze vyřešit. Stát může nakoupit 200 000 čističek vzduchu a nainstalovat je do každé kanceláře, do každého domu, v Boru, v Čačaku, všude tam, kde je vzduch znečištěný. Podmínky se pak dramaticky zlepší. A po všech těchto známých skutečnostech jsem obviněn z propagace znečištěného ovzduší, abych prodal čističky. Drtivá většina světa si uvědomila, že k čištění vzduchu neexistuje alternativa. Mnozí začali hromadně vyrábět čističky vzduchu. Zejména po vypuknutí epidemie Covidu, kdy se zjistilo, že se nepřenáší jen dotykem, ale mnohem více vzduchem. Děje se tak proto, že jde o výnosný byznys, ale také jako snaha vyřešit problém co nejlépe.

V podnikání jste dosáhli téměř všeho. Ponořil byste se do politických vod, třeba abyste vyřešil problém znečištění, nebo si stále myslíte, že by to pro vás byla degradace?
Ano, to jsem řekl. Abych byl upřímný, nejen degradace, ale myslím si, že z mého pohledu by zapojení se do politiky, zejména na vyšší úrovni, jak jsem řekl, bylo ponížením. Ale některé věci se vždycky musí změnit, bez ohledu na systém, zemi, režim, vždycky to může být lepší a mělo by to být lepší. Neúčastnil bych se jí přímo, ale jako určitá morální podpora. Moje úspěchy v podnikání jsou větší než jakákoli funkce nebo postavení v politice. A to hlavně proto, že vím, že bych nemohl nic změnit.

Je tento názor založen na vašich zkušenostech z olympijského výboru, který jste rychle opustil, přestože jste sportovní nadšenec?
Na základě toho, ale také na základě mentality našich lidí. Je dobře, že se to stalo na této úrovni, proto říkám – už nikdy více. Žádná veřejná funkce, kde bych byl závislý na „periferii“, tedy na lidech, kterým nejde o obecný zájem, ale jen o ten svůj, takovým nepřijatelným způsobem. Když jsem vstupoval do olympijského výboru, chtěl jsem vytvořit sportovní organizaci nezávislou na politické vůli a náladách některých jednotlivců. A to se mi samozřejmě nepodařilo, protože ve výboru musela být většina a tu jsem neměl. Pak jsem viděl, jak je všechno provázané a propojené s politikou, protože sázky jsou velmi vysoké, a to není místo pro mě.

Zdá se, že na světové sportovní scéně, kde je jméno vaší společnosti ještě výraznější než „Mercedes“, takové propojení neexistuje. Je to také dobrý marketing?
Do světových akcí investujeme stovky milionů eur. Jsme globální společnost, která se potřebuje na světové scéně etablovat tak důvěryhodně, jak jen to jde. Vlastně to není sport, je to jen forma marketingu.

O kolik chudší by byla vaše současnost a budoucnost bez vaší dcery Emy?
Rodina je to nejdůležitější, nic se jí nevyrovná a Ema je náš největší poklad.

Rád se srovnáváte s Billem Gatesem a říkáte, že jste svou první miliardu vydělal rychleji než on, a to přesně tři roky poté, co jste v roce 1989 vstoupil do světa podnikání. Nelituje Milan Jankovič, že nevstoupil do světa Billa Gatese, ale Philipa Zeptera?
Toto srovnání s Gatesem jsem použil v jednom rozhovoru už dávno. A je úžasné, jak si na to všichni vzpomínají. Je pravda, že se startovním kapitálem padesát tisíc jsem o čtyři roky později vydělal první miliardu deutschmarks. To bylo tehdy a ještě dlouho potom neslýchané. Billa Gatese jsem použil jako příklad, protože jeho vzestup byl v té době nevídaný. Ale smysl mého sdělení byl následující: je snazší se někam dostat, než tam zůstat! Tak se měří síla společnosti a hodnota úspěchu. Lituji, že jsem se nezapojil do tehdejší „technologie“, do Gatesova podnikání. Nelituji toho, nikdy nelituji a neohlížím se zpět, pokud něco proběhlo, nemám na to čas, dívám se jen dopředu. A jak moc jsem se mu podobal nebo lišil ve srovnání s ním - to byla věc okolností. Když bylo jemu sedmnáct, psal na počítači, a když bylo mně sedmnáct, viděl jsem v kulturním domě v Kozarské Dubici poprvé naživo televizi. Podle mého názoru se s podnikatelskou intuicí, stejně jako s jakoukoli kreativitou, člověk rodí a tento duch a instinkt se nedá do konce života uhasit. Představivost je nekonečná.